Táto
stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows
1250.
Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet
Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1080x1024
pixelov
Tentokrát jsme si řekli,
že uděláme něco pro zdraví těla a obohacení ducha svého...
Radegasti jezdí každý měsíc vysílat na různé kopce a na
místa setkání CB klubu Česká Lípa. Již jsme toho
naskákali dost a dost. Od Šumavy přes Český Les, Krušné
hory, Jeseníky, Slovenské pomezí až k Tatrám. Vždy to
bylo v rámci CB činnosti. Tentokrát jsme si řekli, že
uděláme něco pro zdraví těla a obohacení ducha svého a
udělali jsme si výlet po krásách naší Šumavy. Navštívili
jsme místa kam se v minulosti nesmělo (hraniční pásmo) a
místa kam se nesmí ani dnes ( NP.Šumava) a na některá
místa nesmíte ani pěšky, natož autem. V minulých dobách
to bylo proto, aby jste nezdrhli do němec a dnes je to
proto, aby jste nevyplašili Tetřeva, který ve vaší
přítomnosti psychicky strádá ( a to zjistili odborníci
Jihočeské univerzity z jeho trusu) a projevuje se to
tím, že se zdráhá množit. Lidem by to v množení nevadilo
ale Tetřev néé. Tetřev raději vyhyne než by si skočil s
vědomím, že by mohl být sledován.
Výlet zařídil Vorlík a vyjíždělo se ze Sušice: Trasa
výletu se odbývala v ZPČ části NP na Hartmanicku,
Prášilsku a Modravsku. Cesta vedla do míst zaniklých
sídel a Králováckých rychet Zhůří a Stodůlky do bývalé
sklářské osady Hůrka a k Hauswaldské kapli u Srní dál
pak přes Březník na Poledník.
Po osadě Stodůlky zůstala jen tato krásná louka kde jsou
již jen patrné zarostlé základy, ale kdo to neví ani ho
nenapadne, že zde kdysi stála osada .
Zavítali jsme do bývalé
sklářské osady Hůrka tedy do toho co po ní zůstalo. Po
2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a
obec potkal osud jako mnoho dalších míst v pohraničí.
Budovy byly zničeny, vyrabovány a posléze zlikvidovány.
Jedinou výjimkou byla hřbitovní kaple, která kupodivu
přečkala až do dnešních dnů, i když značně zpustošená.
Další zastavení bylo u
kdysi poutního místa Hauswaldské kapli která byla v roce
1957 zničena československou armádou. Díky nadšení a
úsilí členů občanského sdružení Karel Klostermann -
spisovatel Šumavy a za podpory Správy NP a CHKO Šumava
bylo v roce 2006 poutní místo obnoveno.
Předposledním místem návštěvy Radegastů byla bývalá
hájovna Březník která sloužila jako pohraniční rota a
tím byla zcela nepřístupná běžnému občanovi a tudíž
nedevastovaná "civilizací". Budova stojí v oblasti I.
pásma ochrany přírodního parku, kam běžný turista ani
dnes nemá vstup povolen a slouží jako informační
středisko ve kterém je malé muzeum věnované. Karlu
Klostermannovi.
Posledním místem byl Poledník. Rozhledna na Poledníku
vznikla z někdejší věže vojenského zařízení elektronické
ostrahy hranice, která umožňovala sledovat rádiový
provoz hluboko dovnitř území Spolkové republiky. Krycí
název tohoto zařízení byl TOPAS. V roce 1989 objekt
přestává sloužit pro vojenské účely a začíná být rabován
a chátrat.
Jen rekonstrukce na rozhlednu tuto stavbu zachránila.
Věž měří 37 metrů, vede na ní 227 schodů a zůstala jí
typická podoba se třemi půlkruhovými patry v horní
polovině. Rozhledna na Poledníku je s nadmořskou výškou
1315 metrů patnáctý nejvyšší vrchol české části Šumavy.
Hned v prvním roce svého otevření se zařadila mezi
nejnavštěvovanější místa Národního parku Šumava.
A podívejte se kam až je možné z tohoto místa dohlédnout.
Co myslíte, že to na horizontu je? Dáme to blíž.
Tak ještě blíž.
Ano jsou to Alpy. To je paráda co říkáte. Ale bohužel je
také vidět i tohle !
Desítky hektarů krutě zanedbané
přírody. Byl jsem zde před rokem 1989 a vím jak to zde
vypadalo. To co jsem spatřil dnes mi vyrazilo dech. Ale
jak mi bylo řečeno, tak příroda se pomalu dostává s této
hrůzy, a snad se z ní časem i dostane.
A to je všechno co jsme Vám s Vorlíkem, tvůrcem těchto
fotografií, chtěli ukázat.
Chtěli jsme Vám ukázat, že
nejsme jen pošahaní anténou, ale že se umíme i rozhlížet
kolem sebe a v tomto případě po krásné Šumavě.
Tak milí
zlatí a příště už zase z nějaké té krtiny.
-Jestli mohu poprosit, ozývejte se rovnou
kompletní volačkou. Vy se mezi sebou třeba i
neslyšíte, my tu slyšíme všechny a najednou.
Když v té změti uslyšíme Brejk na Expedici,
Brejk na Balkán - a nebo naopak uslyšíme např.
Honza Sosnová - hádejte s kým uděláme spojení.?
Vynechte zcela slůvko Brejk, vynechte vše
nepodstadné, hlaste se prosím pouze a jenom
volačkou - významně tím zvýšíte svoji šanci se v
té konkurenci ostatních stanic prosadit.
Dnešní trasa povede převážně po dálnici, tady už
zase TomTom (automobilová satelitní navigace) má
poměrně slušné pokrytí a dá se podle něj
fungovat, to např v Albánii i s čerstvě
aktualizovanými mapami možné nebylo, většina
silnic tak nějak chyběla. Právě jsme se rozjeli směr Istambul, Turecko.
Článek dopisuji už za jízdy, na dálnici
pohodička, navigace říká za 314 kilometrů uhněte
vlevo. Večer opět zkusíme CB, když se zadaří,
budou to spojeníčka kolem 1500 km! Jen houšť a
větší kapky ....
Vaši zarostlí Balkánci
A jedeme dál ...
Pokračujeme podle rozpisu.
Cíl cesty byl jasný - Istanbul. Nejbližší zastávka na
nocování byla nedaleko města Malkara.
Chodilo to odtud vcelku přepychově.
S Fousáčovic monopodem jsem natočil okolí naší ubytovny
nedaleko neturistického rybníka, rybáři zde opravdu přes
den lovili a v podvečer se jejich šéfik stavil na kus
řeči. On nerozuměl nám, my nerozumněli jemu, ale i přes
to bylo zjevné, že si rozumíme, pohodář…
Mešita před Vámi, mešita za Vámi, mešitám a jejich
muezínům se nedalo vyhnout ani kdybyste chtěli …
Kratičká ukázka, zvuk nutností…
Hranice mezi Turkem a Bulharem zatím nejzdlouhavější
odbavení, včetně desinfekce - projeli jsme smradlavou
kaluží - za kterou nás zkásli o dvě Ečka s tím, že za
možnost zaplatit hotově jsme zaplatili další Ečko.
Před námi je další cíl - Burgas. Poznámečka k LPD – zúčastníme se a to z Dobrošova. Do
závodu je možno se elektronicky přihlásit třeba i v
průběhu závodu, soutěžní volačku obdržíte od systému
obratem, startovné letos není.
България
-
Bulharsko ...
23.7.2012
Skoro všechno klape normálně ...
Dopoledne nezačalo nejlépe.
Kirklareli, město i přehrada stejného názvu a zároveň
místo nucené odstávky vozidla. Rupla hadice vody od
chladiče, hadice průměr 5 centimetrů, náhradní nebyla,
bylo zle…
Nakonec nouzová oprava
dokončena, hodinářská práce. Voda z jezera sice nebyla k
pití, ale do chladiče posloužila perfektně.
Je pravděpodobné, že nouzová oprava vydrží až domů...
A byla...
Pohodička, krájeli jsme si čerstvě nakoupené ingredience
a tvořili kýbl speciálního šopského salátu, byla to
mňamka.
Sotva zapadlo slunce, zjistili jsme dvě věci: moc to
nechodí - celkem 22 spojení, už jsem deník poslal s
předcházejícím článkem - a za druhé: vyrojily se zde
komanda krvežíznivých komárů, ale to byla teda extra
grupa. Plácli jste kamkoliv a dva tři jste sejmuli,
ovšem okamžitě je nahradilo deset jiných, byl to děs běs.
Teplo ke třiceti , ve spacáku být dlouho zachumlaní - to
se nedalo vydržet.
Ráno všichni nedospalí, oteklí, poďobaní a sluníčko opět
začalo připalovat. Zabalili jsme vcelku fofrem a pryč,
pryč, honem pryč.
Bylo zde ve vodě i na břehu hafo škeblí, zřejmě se jim
zde dařilo, možná to tu byl i chovný rybník. Nedaleko se
tu realizovali rybáři, po dobu našeho pobytu nechytili
nic, příčinu neznáme i když tušíme ...
Padl i návrh nějakou tu škebli ochutnat a nezdržovat se
nějakým vařením, tipujte v anketě
ZDE!
Další cíl cesty - Varna
I naši cestovatelé spláchli cestovní prach.
V podvečer nalezeno další místečko na spaní, oproti
předpovědi to odtud i vcelku pěkně chodilo, viz
přiložený deník.
Večer pár komárů, v noci klídek, k ránu pokles teploty
ke dvaceti. Dohnali jsme spánkový deficit, nudlová
polévka, kafíčko.
Zabalíme a pokračujeme dál, dnes bysme měli překročit
další hranice, od Bulhara přestupujeme k Rumunovi, ještě
by nás večer mohlo být slyšet, samozřejmě pokud nám
podmínky budou přát.
Putujeme Rumunskem, Cernavoda,
Targo Mures a pokračujeme směr Ukrajina.
Před námi kopce jak řemen a Venca už dopředu oplakává
brzdové destičky. Právem, v těch serpentinách před námi
dostaly pěkně zabrat.
Krátká zastávka na nádraží v Sinaja. Místního výběrčího
parkování jsme přesvědčovali, že tu parkovat ani
nechceme, že jen devě fotečky uděláme a hned zase jedeme…
no nakonec když viděl, že z nás nedostane ani halíř, z
něj lítostivě vypadlo slůvko QUICK a bylo rozhodnuto.
Tady totiž byla k vidění další pěkná mašinka , unikát.
Přidám ještě jeden pohled a hned řeknu, že tahle mašinka
je sice pěkná, ale že tu mám ještě větší zvláštnost,
zajímavost …
Lokomotivu jste viděli asi všichni, ale viděli jste i
automotivu?
Osobní autíčko, které má tak trochu zvláštní kolečka -
tohle Mischelin asi nebude.
Zkusím později zapátrat o co přesně šlo, každopádně
prohánět se s tímhle po kolejích mohla být docela
zábava.
Pokračujeme dál, další stoupání před námi, další rychlý
sešup dolů , destičky začínají zpívat …
Není pravda, že v Rumunsku nic není, že tu chcípl pes –
najednou na nás vykoukla tahle stavba, hrad i s
opevněním – Rupea castle. Měli jsme to z ruky a čas nás
tlačil, znamenáme si návštěvu pro příště.
Kromě hradu mají v Rupea i pěkný kostel.
Nedaleko Targo Mures jsme kousek od silnice našli
ubytování, vcelku dobré místo, chodilo to odsud, ani
komárů nebylo mnoho, šlo to. Místní policie si nás
přijela zkontrolovat, sice oni nerozuměli nám a na
oplátku zase my jim, ale Jířa jim to plynou češtinou
pěkně vysvětlil, pokývali hlavou, mávli rukou a už jsme
je neviděli.
U mikrofonu se snažil Honza Sulejovice - podmínky se
rychle měnily, i přesto se zadařilo vydolovat přes 50
spojení. Vzdálenosti se zkracují, pro tyto vzdálenosti
mezi 500 a 600 km to chce jooo dobré podmínky,
procházelo skoro celé Česko, pro Slovensko už jsme byli
moc blízko - sice jsme tam možná jednu stanici zaslechli,
ale spojení se bohužel nepotvrdilo.
pět na nás Brejkovala a výzvu dávala Severní Morava,
opět jsme marně dolovali volačku, klasika. Místo aby
dvakrát zameldoval svoji volačku jsme si vyslechli, že
vysílá z centra Evropy, ze Severní Moravy, že to parádně
chodí, pět devět, moc pěkně jste slyšet, tady je
ššchršfršššš .. a bylo to pryč, centrum Evropy volačku
neprotlačilo. Nebyl jediný, ale těch, kdo se rovnou ozve
svojí volačkou a vynechá slůvka jako Brejk a Výzva na
expedici, Výzva na Balkán, přece jen přibývá, i díky
tomu se dalo stihnout vice spojení za stejný čas, než
dříve …
Dnes je cílem najít místo na přespání ještě před
Ukrajinskou hranicí, zítra přejezd a pokračování na
Slovensko. CB budeme monitorovat, večer samozřejmě i
velkou anténu postavíme - třeba se opět zadaří? (Vaši Balkánci)
Jedeme si tak pěkně
Rumunskem, blížili jsme se k hranicím s
Ukrajinou. Padlo rozhodnutí do Ukrajiny
nevjíždět, raději přespat ještě v Rumunsku a
Ukrajinu pak přejet v jednom dni. Ukázalo se to
jako dobré rozhodnutí. Cestou několik zastávek,
protáhnout tělo a zase zpět do auta a jede se
dál…
Silnice luxusní, jelo se dobře … Našli jsme si
posekané pole, sluníčko žhavilo, pohodička,
chystali jsme se na vysílání. Náhle se zvedl
vítr, plachtový přístřešek jsme museli držet,
hrozilo, že uletí … Celou noc hromy, blesky,
déšť, ráno pěkně vlhko. K ránu se počasí přece
jen trochu umoudřilo, spali jsme do půl deváté,
doháněli jsme noční spánkový dluh. Vedle auta je
přesně vidět místo které bylo kryté plachtou.
Vše naložit a jede se dál, směr Ukrajina.
Chvíli se čekalo, na Rumunsko Ukrajinské hranici
odbavení chvíli trvalo. Na vjezdu do Ukrajiny se
čekalo další hodinku, zrovna se zřejmě střídala
služba nebo co – fronta a přes hodinku čekačka.
Zatím jsme mohli studovat místní výzdobu
asfaltu. Po překonání hranic jsme zastavili u
první pumpy, autíčko chtělo zase papkat a zde na
Ukrajině byla nejlevnější nafta vůbec, na naše
chechtáky litr vycházel na asi 22 korun – velký
rozdíl nejen proti nám, ale třeba u Turka jsme
naopak brali litr za 42 kč.
Pak jsme zase polykali kilometry a když se
vyloupla Zemplínská Šírava, bylo rozhodnuto –
stavíme a hurá do vody. Téměř všichni jsme
spáchali očistu, voda byla teplá jako kafíčko.
Pak zase polykání kilometrů a hledání noclehu.
Na první vhodné odbočce jsme odbočili do kopce,
rvali jsme to po panelech do vrchu, objeli jsme
i nějaké zemědělské stavení , stale jsme jeli
vzhůru. Konečná byla překvapivě mezi betonama,
nejspíš zrovna prázdná silážní oblast. Vypadá to
na pohodičku, nedaleko se pasou krávy, hospodář
nám pobyt povolil s tím, že mu je nesmíme plašit.
Co se týká CB, je tu ticho po pěšině, zítra
přejedeme poslední hranici do ČR , uvidíme kam
až dojedeme, zkusíme se na CB opět ozvat.
V sobotu dorazíme na Dobrošov, odkud se
zůčastníme LPD, počet přihlášených houstne,
vypadá to, že zrušení startovného účasti
pomohlo. Směr Dobrošov – vpřed!
Náš poslední společný
článek končí na
Slovensku kousek za
Prešovem v lokátoru
KN09LA.
Po překročení Česko
–Slovenské hranice a
několika, pro nás již v
tuto chvíli místních
telefoních hovorech,
zjišťujeme velice
neradostnou předpověď
počasí na dnešní den.
Padlo rozhodnutí
dotáhnout to dnes až na
Dobrošov, užít si zázemí
místní Jiráskovy
turistické chaty a
náležitě se odměnit
jídlem a pivem. Dorážíme
na místo v pátek večer a
svá předsevzetí plníme.
Sobota patřila závodu
LPD 2012, ale to je jiná
pohádka.
V neděli jsme se
rozvezli ke svým
rodinám, užili si chvíle
nicnedělání a v pondělí
hupky šupky do práce.
Jednak do práce, která
nás živí a jednak do
práce, kterou
představuje zpracování
veškerých deníků,
fotografií, videí apod.
nasbíraných za naši
cestu.
Snad Vás neurazí
následující
STATISTIKA:
- Trasa ze Žerotic na
Dobrošov měřila 5470 km
- Trvala 20 dnů
- Projeli jsme 13 států
- ČR, Rakousko,
Maďarsko, Srbsko, Kosovo,
Makedonii, Albánii,
Řecko, Turecko,
Bulharsko, Rumunsko,
Ukrajinu a Slovensko
- Objeli jsme plochu 468
492 km2
- Vysílali jsme 10 dnů –
někdy i ráno a večer
- Vytvořili jsme 13
deníků z 12 lokátorů
- Celkem bylo navázáno
727 spojení
- Celkem jsme
naspojovali 827 458 km
- Celkem bylo navázáno
spojení s 317 volačkami
- Nejvíce, 11 spojení, s
námi měl Čáp Studánka
- Nejdelšího spojení,
1518 km, dosáhl Kevin
Cheb do KN30LW
- Nejkratší spojení, 597
km se podařilo Milanovi
Valmez a Vaškovi Příbor
do KN26HL
I tentokrát jsme pro
zájemce vytvořili QSL
QSL exp. Balkán 2012 je
možno získat od Vaška
Chotěšov na adrese:
OK1IBD
Chotěšov 160
Chotěšov
PSČ 33214
Zašlete prosím
ofrankovanou obálku s
nadepsanou Vaší adresou.
Další možností je:
osobní odběr v rámci
Mezinárodního setkání
radioamatérů Holice
2012. QSL je možno
vyzvednout na fotbalovém
stadionu v kempu CB
Klubu Česká Lípa (u
tréninkového hřiště) od
pátku dopoledne do
neděle dopoledne nebo v
sobotu před a po
vyhlašování výsledků CB
soutěží v Kulturním domě
v Holicích.
Stále ještě se probírám
a třídím fotky, natočená
videa a audia.
Fotografie budou časem
vystaveny v galerii na
Rajčeti.
Předpokládám vytvoření
krátkého filmu z naší
cesty na způsob naší
minulé výpravy.
Zvukový záznam spojení
postupně zpracuji díky
aplikaci vytvořené
Bohoušem Česká Lípa, tak
jako to bylo u expedice
Keltoi 2010.
Dále máme pro ty, kteří
si budou chtít
prohlédnout námi
projetou trasu, jednu
vychytávku.
Každý den po celou dobu
jízdy byla ve voze
zapnuta GPS se záznamem
trasy.
Díky tomu Vám můžeme
poskytnout opravdu
autenticky zaznamenanou
trasu naší expedice,
včetně zastávek na
nákup, občerstvení,
návštěvy památek apod.
Budete si tedy moci
zobrazit každodení
záznam trasy expedice
Balkán 2012 v Google
Mapách nebo se s námi
proletět v Google Earth
pár metrů nad terénem.
Tutoriál k ovládání
prohlídky trasy
zaznamenaný ve formátu .kml
nebo .kmz vytvořím v
samostatném článku.
Děkuji jménem všech
účastníků expedice za
Váš zájem, podporu a
spojení.
Výslovně bych chtěl
poděkovat Tomášovi mobil
Roudnice za "týlový"
servis, který nám
zajišťoval z domova.
Ano byla to naše
dovolená, ale i díky Vám
jsme během ní dělali
věci které nás baví -
procestovali jsme kus
světa s blízkými kamrády
a nasekali neuvěřitelné
množství krásných
spojení.
Doufám, že touto naší
cestou a vysíláním z
nepříliš frekventovaných
destinací, se nám
povedlo udělat radost i
Vám. Za expedici Balkán 2012:
Venca Chotěšov CL-39 -
řidič, kuchař,
proviantní důstojník
Fousáč Vinice Plzeň
CL-51 - plánovač,
navigátor, pokladník
Bohouš Česká Lípa CL-6 -
spisovatel, IT zajištění,
web aplikace
Honza Sulejovice CL-50 -
operátor, vedení deníku
expedice
Jířa Doubravka Plzeň
CL-48 - vysílací
technika, tlumočník
