Táto stránka sa správne zobrazuje
kódovaním Windows 1250. Stránky sú
optimalizované pre Microsoft Internet Explorer
4.0 a viac pri rozlíšení 1024x768
pixelov
Ľudový spisovateľ
a liečiteľ
Bohouš Černík
Česká Rybná
a jeho tvorba

Jan Špinler - milovník
hudby
ĽUDOVÝ LIEČITEĽ A
SPISOVATEĽ
volačkou na CB pásme
27 MHz BOHOUŠ RYBNÁ
vl.m. BOHUMIL
ČERNÍK
Osobitná gratulácia napísaná mnou a
venovaná Vám pán Bohouš
MYŠLIENKA:
„LÁSKA JE TO NAJSLOBODNEJŠIE ZO
VŠETKÉHO, ČO EXISTUJE.
(Edita Steinová)
BOHOUŠI, zo srdca Vám želám
To najdrahšie čo človek môže mať a
priať - ZDRAVIE To najkrajšie čo človek môže
prežiť a dať - LÁSKU. To najvzácnejšie čo
človeku povznáša ducha - POÉZIU. To najmilšie
čo človeka robí šťastným - DOBRÉ DETI. To
najpotrebnejšie čo dáva človeku istotu -
VIERU. To najnutnejšie čo je podstatou bytia
na zemi - MIER V DUŠI. To najžiadanejšie čo
pozdvihuje človeka nad zviera - ÚCTU. To
najhľadanejšie čo dáva človeku radosť zo života
- ŠŤASTIE. To najmúdrejšie čo robí človeka
človekom -
POKORU.
PREČO?
Desatoro ľudských
prikázaní
1. Chráň si svoje
zdravie 2. Pestuj v sebe lásku. 3. Obdivuj
poéziu. 4. Miluj deti. 5. Drž sa svojej
viery. 6. Rozvíjaj porozumenie. 7. Udržuj
mier v duši. 8. Prehlbuj úctu. 9. Váž si
šťastie. 10. Utvrdzuj sa v
pokore.
Myšlienka „Túžba po
pravde je trvalou
modlitbou.“
Porovnanie ľudského s
Božím 1. V človeku
chrániacom si zdravie prebýva Boh - Ja som Pán
Boh Tvoj... 2. Človek, ktorý pestuje v sebe
lásku- neberie meno Božie nadarmo. 3. Človek
s obdivom k poézii - pozná a vytvára deň
sviatočný. 4. Človek milujúci deti - ctí si
otca a matku svoju. 5. Človek s pevnou vierou
- nezabije telo (a ani dušu iného človeka) 6.
Človek rozvíjajúci porozumenie - nezosmylní a
veci objasňuje. 7. Človek udržiavajúci si
mier v duši - nepokradne, má svedomie. 8.
Človek prehlbujúci v sebe úctu - nepreriekne
krivé svedectvo, váži si seba. 9. Človek,
ktorý si váži šťastie - nepožiada manželku
blížneho svojho, poznajúc pravú hodnotu
lásky. 10. Človek, ktorý sa utvrdzuje v
pokore - nepožiada majetku blížneho svojho,
nezníži sa.
Ďakujeme Vám za knihy,
ktoré pre nás (a nielen pre nás) CB
rádioamatérov - cébečkárov píšete.
Vražbová Anežka


ROZHOVOR OD SRDCA K
SRDCU
Pán Bohouš, kedy a ako
ste sa dostali k vysielaniu na CB pásme 27 MHz?
Aká bola Vaša prvá CB
rádiostanica?
Bylo to tak, abych začal od
pramene, kdy to začalo. Náš pan arcibiskup Karel
Otčenášek se kterým kamarádím několik desítek
let, svolal do Hradce Králové své příznivce,
věří-cí na Zimní stadion. Bylo nás tam několik
tisíc. Po poradě s arcibiskupem Karlem jsme se
dohodli, že tam vezmu na rozdání několik stovek
knížek. Požádal jsem známé aby mě pomohli s
rozdáváním. Pomáhala mě rozdávat i moje
manželka. Jednu z knížek, „Rudé temno nad
Vysočinou“, dostala paní Marta Langrová z
Dobrouče, která je příbuznou Jendy z Dobrouče.
Napsala mě že dostala knížku, a zdali bych
měl další. Jednoho dne jsme zajeli do Dobrouče s
manželkou a ona mě prosila, abych přivezl asi 40
košů a košíčků, že je slíbila spolupracovnicím v
továrně. Dověděl se to Jenda Špinler a chtěl aby
Marta přišla s námi k nim na besedu, že by mě
rád poznal. Šli jsme a já si všimnul na stole
tmavé krabičky s mnoha dráty, ptal jsem sel na
co to je. Doposud jsem něco podobného neviděl.
On mě všechno vysvětlil, že je to vysílačka, a
projevil zájem o takové zařízení. Brzy na to
jsem si koupil vysílačku značky Maxon a té jsem
zůstal věrný, dokonce přežila i požár mého domu
a stále funguje. Když jsem navázal vůbec první
spojení to bylo s Dobroučí, tak se k nám do
hovoru přidávali další, kteří měli podobné
názory jako my. Později jsme se dohodli, že
bychom se mohli sejít.

Vľavo: Bohouš Černík Česká Rybná, vpravo
Ján Špinler na jednom zo stretnutí Ranní
sedmičky

Jan Špinler pri príprave vysielania Ranní sedmičky na pásme 27
MHz

Jan Špinler so svojim "kombajnom" s
ktorým účinkoval aj v TV

Jan Špinler s manželkou
Eliškou

Vľavo je známy imitátor Václav
Faltus
Prečo ste zvolili ranné
a nie večerné vysielanie?
Nejlepší pro nás bylo ranní
vysílání které nebylo tolik rušeno. Ako
zvládate pomerne náročný režim dňa, keďže okrem
vysielania zbierate počas roka bylinky, v zimnom
čase ple-tiete košíky, staráte sa o potrebných -
biednych ľudí, keď Vás požiadajú o po-moc a k
tomu ešte aj píšete knihy? Na otázku jak
zvládnu sběr bylin, psaní knížek a jejich
rozesílání, odpovídám kaž-dému jednoduše, jedině
s pomoci Boží.
Koľko kníh ste doposiaľ
napísali a vydali a s akým jednorázovým nákladom
ich vydávate?
Lidé se ptají kolik knih už
jsem napsal. Lidé kteří chtějí mít ve své
knihovně všechny moje knížky, tak to počítají
ale já v tom všem shonu to nevím. Po požáru kdy
mě shořelo mnoho knih jsem u některých dělal
dotisk. Vydávám po dvou tisících kusech. Rudého
temna je několikrát víc.
Máte čitateľov iba medzi
cébečkármi alebo i medzi inými ľuďmi, ktorí
nemajú CB ako koníčka? Stretávali ste sa alebo
sa stretávate okrem cébečkárov aj s osobnosťami
kresťanského - katolíckeho života a ak, tak s
ktorými?
Moje knížky čtou lidé
obyčejní vesničtí, ale i lidé s několika tituly.
Čtou je kněží i biskupové, Opat Vít Tajovský,
dlouholetý vězeň komunistického režimu i
arciopat Opasek se svými přáteli. Od papeže
Pavla Jana druhého jsem dostal apoštolské
požehnání, když jsem mu daroval prvních osm
knížek.
Stretnutia u Vás v Rybné sa
stali už tradíciou. Chodíte aj na iné CB
stretnutia okrem toho, ktoré sa koná u vás v
Rybné alebo boli ste na nejakých iných CB
stretnutiach počas Vášho dlhoročného pôsobenia
na CB?
Do roku 2000 jsme se
setkávali v Dobrouči, v České Třebové na jednom
poutním místě Na Horách. Do Roku 2005 v České
Rybné. Nyní plánujeme setkání koncem dubna nebo
začátkem května. Slíbil Václav Faltus imitátor,
je to člověk veselý, slušný, že se už těší na
setkání u mě. Druhé setkání plánujeme v osadě
„Na Sekyrce“ u Ládi Šulce a jeho manželky. Bude
to setkání různých řemesel. Já předvedu výrobu
košů, Láďa košťat, ženy paličkování krajek a
jiné věci. Je tam výheň, kovadlina, bude tam
Jenda se svým hudebním kombajnem. Na setkání
přijede nějaký kněz. Panu arcibiskupovi Karlovi
jsme koupili vysílačku, škoda že je špatně
slyšet, kolikrát nás na vysílačce pozdravil.
Pomáha Vám vo vydavateľskej
činnosti charita, nadácia, farnosť alebo nejakí
iní sponzori?
Co se týká pomoci nebo
sponzorů, tak nemám nikoho, celý důchod a to mám
jen minimální, dávám na knížky. Nekouřím,
nepiju, nekupuji žádné drahé věci, co upletu
košíky rovněž dám do knížek, a tak s pomoci Boží
vycházím že nemám dluhy. Mohl bych brát vyšší
důchod.
Ako viem, boli ste aj vo
väzení počas 50-siatych rokov. Nadviazali ste
počas väzby priateľstvá s dobrými ľuďmi, ktoré
pretrvávajú dodnes?
Byl jsem na uranu rok, ale
oni mě ten rok napsali jako v zemědělství.
Nejsou ani moje rodiče rehabilitováni. Náš stát
prohlásil komunistickou stranu jako zločineckou
organizaci ale podle jejich zákonů v letech
padesátých jsme byli souzeni a rozsudky jsou do
těchto dnů platné. Škoda že s kterými jsem byl
zavřený, už většinou zemřeli.
Myslíte si, že CB pásmo
ľudí naozaj zbližuje? Má podľa Vás CB pásmo
perspektívu zostať prostriedkom nielen pre
oddych a zábavu, ale i pre
poučenie?
Co se týká pásma CB,
perspektivu určite má, bylo navázáno mnoho
přátelství, mnozí lidé se navštěvují vícekrát do
roka a mají se rádi.
Čo odkážete čitateľom
časopisu Júnošík ako dobré posolstvo do
budúcnosti?
Čtenářům Jůnošíka vzkazuji,
buďte trpěliví, nevzrušujte se nějakými nápady
lidí, kteří to s Vámi nemyslí dobře. My Češi na
tom nejsme lepší. Už patnáct roků nám vládnou
sametoví dobrodinci. Pravda je jen jedna a to je
pravda Páně a ta nakonec zvítězí.
Ďakujem Vám za rozhovor a s
Vašim dovolením zverejňujem i rozhovor s
redaktorom pánom Milošom Doležalom, ktorý s Vami
urobil a zverejnil v
Čro 3/
Vltava.

N iekoľko ohlasov na
jeho knihy
- Sadla som si ku knihe
pána Bohouše Černíka z Rybné a kým som knihu
neprečítala, nevstala som od nej. Aj som si
poplakala. Veľmi sa mi páči jeho jednoduché
podanie reality, je skúsený, vnímavý, dokonale
vie pozorovať život okolo seba a jemu i mnohým z
nás je niekedy veru ľúto tých rokov, ktoré sa
nikdy nevrátia. Preč je ten čas, kedy boli ľudia
k sebe ohľaduplní, pozorní, vedeli sa spolu
porozprávať i zabaviť. Ctil si človek človeka.
To sa už dnes nenosí. Mladí zväčša naháňajú čas
a peniaze. Isteže, doba je iná, ale pozornosť
človeka k človeku, úcta k nemu i jeho majetku
(duchovnému) sa rýchlo vytráca a nemala by.
- Dnes, keď píšem, knihu
pána Černíka číta ďalší člen rodiny. Ďakujeme za
sprostredkovanie a sme radi, že CB má aj svojho
ľudového spisovateľa, žije síce v Česku, no je
nám blízky a zrozumiteľný.
– Knihy pána Černíka sú
napísané s hĺbkou poznania a pochopenia. Cennou
devízou je, že dáva do povedomia širokej
verejnosti CB pásmo a pravé hodnoty jednoduchých
ľudí. Jeho písanie možno nazvať: „Denník
veriaceho cébečkára.“
– Kosačka, pokiaľ máš ešte
nejakú knihu pána Černíka, prosím Ťa, pošli mi,
poštovné uhradím a knihu čestne vrátim. Píše tak
zrozumiteľne a zo srdca, že vyjadruje naše
myšlienky a pocity v každodennom živote. Je to
dobré čítanie s ponaučeniami o pravých hodnotách
života.
– Pán Černík vie perfektne
a tak „od pľúc“ vyjadriť to, čo sa nás všetkých
týka a ovplyvňuj nás...
– Radi si pána Černíka
privlastníme, hoci je Čech, lebo píše otvorene a
nám zrozumiteľnou rečou.
Toto sú
ohlasy ľudí na kresťanské knihy spisovateľa,
liečiteľa a cébečkára Bohouše Rybná, ktoré som
požičala na prečítanie. Bohouš je nielen ľudovým
liečiteľom, ale i spisovateľom, ktorý píše vo
svojich knihách o každodennom živote veriacich
cébečkárov v Česku. Doposiaľ vydal viac ako 22
titulov a každý z nich má čo povedať, pretože
knižné témy sa dotýkajú každodenného života s
tým, čo prináša. Pútavou a jednoduchou
formou rozpráva svoje komentáre k dianiu okolo,
opisuje životné osudy ľudí za posledných 60
rokov, podáva osobitým spôsobom hlboké myšlienky
vo forme monológov a dialógov cébečkárov
pôsobiacich v pravidelných reláciách Ranní
sedmička a nefalšovane spomína na
deformovanie charakterov ľudí počas totality. Ku
tomu spontánne reaguje na ľahostajnosť mnohých
ľudí (od vládnej garnitúry cez mladých po
nezamestnaných i žobrákov) k trvalým a pravým
duchovným hodnotám, ktoré prežívajú človeka a
zanechávajú po sebe dobro pre ďalšie generácie.
Prečítať si knihy pána Černíka je cesta do nie
vzdialených udalostí a s dejmi v CB
rádioamatérdkom živote i mimo CB
pásma.
Anežka Vražbová alias Kosačka

Dolný prvý rad na tráve sediacich:
Druhý zľava je pán Bohouš Černík a
prvý zprava je pán Ján Špinler Dolní
Dobrouč

Na vymýšlení románů nemám
čas
S Bohumilém Černíkem
o bylinách, vězení a myšlence, kterou mu vnukl
Bůh
Bohumil Černík se narodil
roku 1924 v Střemošici u Luze ve východních
Čechách. Těsně před válkou se rodina
přestěhovala do České Rybné u Proseče, kde B. Č.
žije dodnes. Do roku 1970, kdy mu byl majetek
násilím zestátněn, se živil jako soukromý
zemědělec. V roce 1950 byl odsouzen k 14 měsícům
vězení, které strávil v koncentračních táborech
na Jáchymovsku (odsouzeni byli i jeho rodiče), v
roce 1962 byl znovu odsouzen na půl roku. Po
roce 1989 nebyl rehabilitován ani odškodněn.
Vydává a píše řadu knih a brožur, ve kterých
mapuje nedávnou historii svého kraje, zabývá se
bylinkářstvím a košíkářstvím.
Jste
zemědělec. Jak jste se dostal k vydávání knih?
V roce 1951 jsem začal psát
kroniku likvidace soukromých zemědělců, kterou
jsem nazval „Rudé temno nad
Vysočinou". Věděl jsem, že po mně jdou,
a tak jsem rukopis zavřel do sklenice od okurek
a zakopal ve stodole. V roce 1989 jsem ho
vykopal, dokončil a vydal. Prodalo se ho osm
tisíc výtisků. Od té doby vydávám knížky.
Rozdávám je a posílám zadarmo, náklad je
kolem 3000 kusů. Nejsem žádný spisovatel,
jen zapisuju zločiny nacistů a komunistů.
Popisuju pravdivé události a děje, na vymýšlení
románů nemám čas.
A jak jste se dostal ke
sbírání bylin?
Když jsem se vrátil podruhé
z komunistického vězení, byl květen, na mých
polích nebylo zaseto, dobytek byl v družstvu.
Předseda mi vzkázal, abych si pro něj přišel.
Řekl jsem, že jsem ho neodváděl, tak ho nebudu
ani přivádět. Přivedli ho tedy jednoho rána
sami. Zhrozil jsem se. Krávy vyhublé, úpné
trosky. Předtím byly čiperné a poskakovaly, když
šli na pastvu. Navíc mi ani nevrátili všechny. I
já sám jsem byl ve vězení domordovaný, chytla mě
ledvinová kolika, musel jsem do nemocnice. Tehdy
jsem začal pít bylinné čaje a ledviny se už
neozývají. Nejdříve jsem trhal bylinky jen pro
sebe, potom jsem je dával i svým i známým. A
když jsem se v roce 1968 oženil, začali jsme se
ženou sušit na půdách od jara do podzimu spoustu
léčivek, které dávám nemocným, aby se uzdravili,
a zdravým, aby neonemocněli.
Co sbíráte?
Nejdřív na jaře podběl,
petrklíč, devětsil. To je do průduškových směsí.
V květnu trhám mladé kopřivy, mátu, meduňku,
řepík a šalvěj. Máta je pro chuť k jídlu,
meduňka uklidňuje nervy, řepík je do směsí na
žlučník a tak dále. Chodím sbírat do luk i do
lesů, pak suším a rozdávám a rozesílám.
V zádech Rusové
Z jaké jste
rodiny?
Naši měli koloniální
obchod. Cukr, káva, sudy s petrolejem a se
slanečky, hřebíky, hrnce, všechno, co lidé na
vesnici potřebují. Otec často v krámě s mužskými
probíral politiku, já se nejvíc těšil na strýčka
Polanského s fajfkou stále u pusy. V oblacích
dýmu se rozohňoval: „Kdybych měl šavli, všechno
rozsekám jak Sarajevo!" Rád jsem ho poslouchal a
vždycky jsem byl smutný, když slovně vytahoval
šavli - to bylo znamení, že se chystá odejít.
No, dařilo se nám celkem slušně.
Proč jste se tedy
přestěhovali?
Táta měl známého úředníka v
Praze u. ministerstva financí, a ten mu říkal:
„Peníze v krátký době ztratěj hodnotu a zřejmě
bude válka. Koukej koupit nějakou usedlost s
polnostma." V roce 1938 naši nakonec sehnali v
České Rybné statek s 12 hektary. Barák na
spadnutí, stodola krytá lepenkou, když pršelo,
voda se chytala do hrnců... Tak jsme postavili
novou střechu, udělali nové podlahy, stropy. Já
jsem byl přijatý na obchodní akademii v
Pardubicích^ ale protože byla po-třeba každé
ruky, ze studií sešto a musel jsem pomáhat v
hospodářství.
Jak jste to
bral?
Nevzpouzel jsem se. A v
životě jsem pak poznal, že to snad pro mne bylo
i lepší. Náš ročník totiž daroval kolaborant
Moravec Hitle-rovi, a musel bych jít jako
totálně nasazený do rajchu. Jelikož jsem ale
pracoval v zemědělství, do Německajsem nemusel.
Za války se ovšem hospodařilo těžko. Nebyly
stroje, oralo se s kravami, koňmi. Často chodily
hospodářské kontroly. Všechno muselo být
zaregistrované, co se naselo a co se z toho
odvede.
Byli ve vsi mezi Čechy
udavači?
Byli, jenomže to o nich
každý věděl, a tak se před nimi nemluvilo.
Vlajkař u nás byl jen jeden a oháněl se puškou,
protože jeho otec byl myslivcem. Po únoru 1948
se z něj stal horlivý komunista. Tři dny před
koncem války i u nás pro-běhla revoluce. Vedli
ji mstí partyzáni, kteří se tu skrývali v lesích
a měli v nás oporu, dodávali jsme jim jídlo.
Odzbrojili oddíl Maďarů, kteří s úsměvem
odevzdávali zbraně, a ty se pak rozdělily mezi
místní chlapy. Mně dal výcvik ruský major. Trval
jednu minutu. Řekl mi: „Tu puška, tu patrony,
zasuneš, zmáčkneš.“ Spali jsme ve škoole a
drželi hlídky kolem vsi. Od Poličky ustupoval
odddíl Nemců a chtěl projít naší vesnicí.
Vyslali jsme k nim parlamentáře, aby se vzdali.
Odmítli a nastal krátký boj. Poznal jsem, co je
to bojovat po boku Rudé armády. Rusové nás
vyhnali v rojnici do pole proti Němcům, sami
zůstali skryti mezi domy ve vsi. Nakázali: „Kdo
se obrátí, toho zastřelíme!" Proti nám Němci a v
zádech Rusové. Po chvíli začala střelba a trvala
tak dvacet minut. Také jsem střílel, ale jen do
vzduchu. Dva z našich padli. Němci pár chlapů
zajali a vzali je jako rukojmí. Nakonec projeli
vsí a byl klid.
Měli jste čas hospodářství
po válce po-zvednout?
Nejdřív to šlo dobře.
Koupili jsme si se sousedy samovaz. No to byly
žně! Nemuselo se sekat, odebírat, vázat.
Posekali jsme i dalším sousedům. Dokonce jsme
měli plán, že společně koupíme kombajn. K tomu
už nedošlo.
Jak u vás probíhala
kolektivizace?
Rychle. Učitel a zároveň
předseda národního výboru na nás udělal
habaďúru. Uspořádal ve škole schůzi, na kterou
se všichni museli dostavit. Když jsme se sešli,
dva policajti zamkli vchod a předseda prohlásil:
„Sešli jsme se, abychom dnes založili družstvo.
Kdo je proti, ať zdvihne ruku." A bylo
založeno. Když pak později prezident
Zápotocký prohlásil, že toho, kdo nechce být v
družstvu, nebude nikdo držet někteří lidé z
družstva vystoupili. A taky já.
Pod jakou záminkou vás
poprvé zatkli?
10. ledna 1950 odpoledne
přišlo najednou do stavení pět esenbáků, místní
bezpečnostní referent a újezdní tajemník,
lenoch, zbabělec a negramot. Hledali
protikomunistické letáky a zbraně. Letáky jsem
ovšem měl'. Rozhazoval jsem je na různá místa v
okolí Chrudimi.
Co na těch letácích
bylo?
Bylo na nich: „Poctivý
člověk nejde nikdy se zloději a vrahy." Měl jsem
je ale dobře schované. Hůř už jsme schovali 30kg
nepřihlášeného čerstvého masa, které jsme
dostali výměnou za naše sele. A teď to začalo.
„Kde jsi ho sehnal?" Říct pravdu nešlo. Tvrdil
jsem tedy, že jsme ho koupili od neznámého
člověka. Zuřili, ale nevypáčili ze mne nic. Tátu
pak večer esenbák Maršík při výslechu zkopal a
dupal po něm. Mě, tak jak jsem byl, v gumácích,
kalhotách a roztrhaným kabátu, protože jsem
zrovna házel hnůj, odvezli do kriminálu. Když mě
vedli v řetězech do tudoru, přemýšlel jsem o
tom, že čeští rolníci jsou jako zločinci
vláčeni, když se chtějí najíst. Rozhlížel jsem
se po kraji a loučil se s do-movem. Dostaljsem
čtrnáct měsíců jáchymovského koncentráku, táta
půl roku prachovické cementárny a maminka devět
měsíců tuněchodské cihelny a gumárny ve Zlíně. A
k tomu sto tisíc pokuty a propadnutí zabavených
věcí.
Udal vás někdo ze
sousedů?
Byli jsme trnem v oku
místním komunistům. Když jsem se pak vrátil
domů, předseda akčního výboru povídá: „Pořád jsi
měl ten sarkastický pohled. My jsme vás museli
ťuknout." Že zavřeli mě, tátu a mámu na několik
let, tomu říkal ťuknutí!
Jak jste snášel
vězení?
Věděl jsem, že někdo nade
mnou bdí a ví o mně v každém okamžiku života. To
byla jistota, bez které bych sotva přežil
uranové peklo na Jáchymovsku. I když mě svázali
a ponižovali, cítil jsem se šťastný a svobodný,
protože jsem věděl: to všechno je jenom násilí,
které ducha nepokoří, Byl jsem jednou na
výslechu v Hlinsku, trval pět hodin a po-ručík
Pešava měl napsaný sloupec otázek. Chodil kolem
stolu a najednou řekl: „O vás je známé, že
nenávidíte komunistický režim. Je to pravda?"
Říct ano znamenalo přinejmen-ším několikaletý
kriminál. Řekl jsem: „Pane poručíku, máte jistě
otce a matku. Kdyby vám s rodiči někdo surově
zacházel, měl byste ho rád?" Tu myšlenku mi
vnukl Bůh.
Jaké to bylo doma, když
jste se vrátil?
Hůř už s námi dělat
nemohli. Mámě bylo jednapadesát když se vrátila
z vězení. Byla nemocná, strhaná, nemohla dělat
těžkou práci, musel jsem sám dojit, podlahu mýt.
Za pár měsíců zemřela. Tatínkovi bylo 62 let.
Byl úplně zničený z těžké práce v cementárně,
kde ho přirazily vozíky. A komu-nisti mu pořád
vyhrožovali, že ho znovu zavřou. Jednoho dne
jsme měli jet na pole sázet brambory. Otec za
mnou přišel a povídá: „Ty, hochu, co může být za
to, když někdo přechovává někoho, kdo je stíhaný
policií?“ Odpověděl jsem: „To máte těžký,
podle toho, co je to za človeka. Může to být na
rok nebo i na pět.“ Pomohl mi zapřáhnout, a pak
řekl, že má pole dnes nepojede, protože mu není dobře. Když jsem se pak vrátil domů našel jsem
ho mrtvého. Oběsil se. Myslím, že někomu pomáhal
a tolik se bál dalšího kriminálu.
Takže jste zůstal na
hospodářství sám?
Úplně sám. Měl jsem traktor
a soukromě jsem hospodařil. Jenomže jaké to bylo
hospodaření! Sráželi mi dvě až tři pětiny z
tržby, kterou jsem dostal za mléko, maso, obilí
a brambory. Když jsem měl z toho zbytku koupit
osivo nebo bramborovou sadbu, na živobytí mnoho
nezbývalo. Musel jsem platit další a další
pokuty. Penále a daně jsem nemohl platit,
protože už nebylo z čeho. Stálá buzerace. Měl
jsem asi 50 tisíc dluhů. Nebylo týdne klidu,
stále předvolání na trestní komisi nebo na
pohovor na MNV. A za patou Státní bezpečnost.
Jednoho dne jsem dostal předvolání k soudu. Byli
tam svědci od nás ze vsi, předseda výboru a
tajemník, a ti svědčili, že zesměšňuji úřady.
Byl mezi nimi taky funkcionář družstva, ten
bývalý vlajkař, o kterém jsem mluvil. Dostal
jsem půl roku. Rozsudek jsem neuznal a
nenastoupil. Tak si pro mě přišli.
Jak jste si vysvětloval
všechno to pronásledování?
Nás zavřených zemědělců
byly v Jáchymově stovky. Seděl tam se mnou jeden
sedlák, který vlastnil 30 hektarů. Jeho
provinění - ohrozil republiku tím, že neposekal
počtvrté vojtěšku. Vysvětlovat mocichtivým
ševcům, ze kterých se přes noc stali bolševici,
že těsně před zámrazem se nesmí vojtěška
vysekávat, bylo zbytečné. Všechno to
pronásledování si vysvětluji takto: Zemědělec,
má-li kousek půdy, je samostatným člověkem. Když
mu půdu vezmou a naženou ho do kolchozu, je
poddaným a ztratí jedinečnost. To chtěli. Nahnat
lidi do houfu a vygumovat v nich vědomí
odpovědnosti. A pak, ve vlastním hospodářství má
všechno lidský rozměr. Bolševici říkali: „Už
soukromé zemědělce nepotřebujeme, teď pěstujeme
ve velkém." Jenže pak přišly nemoci a tisíce
prasat musely být utraceny. U nás ve chlévě
měly krávy dřevěné dláždění, stále nastlanou
slámu, nízký strop, takže byly v teple. V
družstevním kravíně byl beton, tvrdá dlažba,
zima. U nás seno, které bylo dobře usušeno,
vonělo, sláma též suchá, neprohnilá. V kravíně
siláže, na dálku odporně zapáchaly. Dobytek na
zemědělské usedlosti patří tak trochu do rodiny.
A na zvířeti se pozná, jak se s ním zachází,
podle výrazu očí. Při dobrém zacházení má výraz
klidný, při hrubém divoký, nejistý,
uhýbá...

Na vymýšlení románů nemám
čas
Sedmasedmdesátkrát
Před pěti lety vás potkala
velká tragédie. Můžete o tom dnes
hovořit?
Ano. Šli jsme tehdy se
ženou normálně spát. A spal jsem tvrdě. Asi ve
čtyři hodiny ráno mě Anička probudila výkřikem,
že slyší nějaký praskot. Ucítil jsem kouř.
Povídám jí, ať otevře okno a vyskočí. Síň už
byla plná ohně. Měl jsem tam pytle s bylinkami.
Právě tam vznikl oheň - od vadného relé
mrazničky chytl prach, sáčky a celá síň. Dveře
byly skoro celé prohořelé, plameny šlehaly od
země až po strop. Bosý jsem proskočil. Roztočil
jsem kohoutek u hadice a najednou slyším:
-„Já nemůžu, já už nemůžu." To byla poslední
Aniččina slova. Už ji nebylo možné zachránit.
Úplně všechno shořelo. Zpráva se rychle
roznesla, pomáhali sousedé, přátelé i neznámí. A
desítky kamarádů mi pomohly dům znovu
postavit.

Bohouš Černík a jeho manželka Anička pred
jej tragickou smrťou
Potkaly vás takové bolesti,
celý život mezi kriminálem, otroctvím a
polosvobodou. Co si o tom všem dnes
myslíte?
Myslím, že mě tím vším
navštívil Bůh, jako toho Joba. Ale nezanevřel
jsem na svět - snad jsem víc poznal. Už to, že
je mi 81 a že tu stále jsem, je důkazem Boží
ochrany. Mohu být stále prospěšný, pomáhat
lidem. Zkušenostmi a bylinkami.
Jste křesťan. Jak se
vyrovnáváte s odpuštěním?
Vůči mým věznitelům
nechovám žádnou nenávist. Dokonce jsem jim
vděčný, že mi dali titul: recidivista. Mám to
mnohem raději, než kdyby mi dali titul
zasloužilý umělec nebo laureát státní ceny. A
zlost? Tu není dobré živit. Přicházejí za
mnou potomci komunistů a říkají: „Bolí mě tady,
dej mi na to nějaký lektvar." Neříkám jim, tvůj
táta nebo tvoje bába se podepsali na tom, že
návrat Marie Černíkové je nežádoucí, což bylo
usnesení místního národního výboru. Odpustil
jsem všem, neodmítám podat pomocnou ruku. Ježíše
se ptali, kolikrát se má odpouštět. Sedmkrát?
Odpověděl: „Ne, sedmasedmdesátkrát.“ Tedy
vždycky. Nenávist neživím. Nikdy však
nezapomínám. I proto se pokouším vydat svědectví
v knihách.
Rozhovor z roku
2004
Tituly kníh pána Bohumila Černíka, ktoré
vlastním, napísal ich viac
Pokiaľ máte záujem o túto kresťanskú literatúru,
môžete si ju písomne objednať (poštovné a balné
je treba zaplatiť) u autora na
adrese:
Bohumil Černík
Česká Rybná č.51
539 44 Proseč u Skutče ČR. (Pán Černík zomrel v
roku 2011. Česť jeho pamiatke! )










Moje
webové
stránky
Cezmín:
http://cezmin.wz.cz Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz Svadba: http://svadbask.unas.cz Bylinky: http://bylinky.czweb.org Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Bábiky: http://svetbabik.czweb.org Slovania: http://slovania.czweb.org/
Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz Jánska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org Gloria
Polo: http://gloriapolo.czweb.org Moji
psíkovia: http://mikinka.czweb.org
Milujem pani P... : http://eufrosyne.wz.cz Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.ic.cz Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Cezmín ker a alias:
http://cezmin.czweb.org Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz Rádioamatérstvo :
http://cbrsk-chlebany.unas.cz/ Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK Chlebany:
http://cbrsk.euweb.cz
Blog Jánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk
Webové stránky, ktoré som urobila iným
zdarma Pes Buldog english:
http://ruda-etuda.czweb.org Olympionik:
http://olympionikholub.ic.cz Sedmičkári:
http://rannisedmicka.ic.cz Práva dieťaťa:
http://dieta.czweb.org [ Späť |
Obnoviť |
Dopredu
by Cezmín Slovakia2007 cezmin.wz.sk/

  
[
Späť
|
Obnoviť
|
Dopredu
]
| | | | | | |