Expedícia IBÉRIA 2014
Půlkou Evropy na Čerchov
Francie, Švýcarsko,
Lichtnštejnsko, znovu Švýcarsko, Rakousko,
Německo, a to nejlepší nakonec - Čerchov
Poslední článeček, už pouze
stručné shrnutí spíše kvůli ucelenosti celé sady
článků, které jsme posílali Tomášovi Roudnice a
ten je zpracoval a publikoval v redakčním
systému našich stránek. Dřepět někde na pomalé
wifi a kompletně psát článek by sice také šlo,
ale zdaleka by nebylo tolik obrázků a videií.
Wifi bez hesla "ulovit" je poměrně zázrak, na
benzínkách většinou nic, ve městech tuplem nic,
tady to mají všichni zaheslované. Jsou tu i
Access pointy s názvem WIFIFREE, to jsme
zajásali, bez hesla, připojit se šlo, no,
bohužel zobrazovala se jen stránka komu jak
kolik zaplatit pro obdržení kodu pro časově
limitované připojení. Závěr ohledně wififree -
Ne vše, co má v názvu slovo free, je ve
skutečnosti opravdu zdarma.
Ve Španělsku a ve Francii poměrně dobře
fungovala wifi u řetězce Carrefour. Ukázalo se,
že to je pro cestovatele dobrá volba -
nakoupíte, někde si i vodu načerpáte, keramika
také není k zahození a funguje zde wifi. Obchody
bývají klimatizované a tak třeba i hodinové
odesílání dat není až taková krize. Závěr
ohledně wifi v Carrefoure - darovanému koni na
zuby nehleď - jednou to je zadáčo, tak nečekej
velkej fofr, stačí,že to jede.
CB. Samostatný odstavec. Vynechám omáčku -
pojďme k věci. Za nás paráda, podmínky z
celkového hlediska vcelku příznivé. Na druhou
stranu - nezlobili bychom se, kdyby nám podmínky
přály ještě více, na zpáteční cestě jsme byli
rádi za každé spojení. Pomalu jsme si chtěli
zapsat do deníku i spojení s kamionem, které
jsme po cestě dělali na direkt. Co se ovšem týká
vysílání z nejvzdálenějšího bodu naší cesty z
Gibraltaru z místa nazvaného Evropa point - tak
to byla paráda. Z toho jsme byli nadšení, od
mešity to chodilo velmi pěkně a spojení v
češtině na CB přes 2000 km - to už je fakt
bonbonek, to je čirá radost. Co vím od
spojucestujících, tak kluci šikovní už dávají do
kupy QSL lístek, v Holicích tedy je na co se
těšit.
Musée de l"eau de
Pont-en-Royans
Ve městečku na půl cesty mezi
Grenoblem a Valencií se v městečku
Pont-en-Royans nachází Muzeum vody.
Voda byla jedním z častých
problémů při naší cestě - od jejího vaření v
motoru přes téměř každodenní shánění aby bylo
čím zalejt kafe nebo vitanu až třeba po náročné
rozhodování, zda je voda vhodná pro koupel nebo
alespoň oplach.
Někteří členové výpravy během naší cesty
riskovali až neuvěřitelně a vlezli pomalu do
všeho, co teklo. Na rozdíl od nich se druhá část
expedice chovala velmi zodpovědně, vodní zdroje
prověřovala z více hledisek než pouze že jde o
formu kapalnou a vybírala s rozmyslem a rozvahou
kterému vodnímu zdroji svěří své zdraví a kterou
kapalinu bude jistější raději vynechat. I přes
neuvěřitelné hazardování nezodpovědných jedinců
se z výpravy navrátili všichni, což značí, že
někdo holt má víc štěstí než rozumu.
Prohlídka zahrnuje několik témat v moderním a
originálním muzeu:
Koloběh vody : tato část místnosti se skládá z
velkého plátna přes šest metrů v průměru, kde se
promítá několik filmů a prezentací. Ve středu
kopule je interaktivní terminál dotykový displej
, pomocí kterého můžete otestovat své znalosti o
této oblasti. Kdo neuhodne a dá nesprávnou
odpověď ,bude obklopen bouří, a je
pravděpodobné, že se ho zasáhne i několik kapek
deště!
Voda a lidské tělo
Vynálezy týkající se vody
Různé podnebí Modré planety: Tato část výstavy
umožňuje návštěvníkům dostat se do pozice v
různých klimatických podmínkách prostřednictvím
změn teploty a vlhkosti vzduchu při průchodu
dlouhým skleněným válcem.
Znečištění vody
Přírodní katastrofy způsobené vodou
Vodní zvířata
Hádáte, na co oba borci koukají, co tak pečlivě
sledují, co je ve vodě zajímá?
Není problém - řeknu vám to. Nebo ještě lépe -
ukážu vám to, protože jeden obrázek je prý za
1000 slov
Maj to vymyšlený - v muzeu vody
chodíte jak jinak, než trubkama
Konec courání po okolí, jde se
juknout do muzea
Ostatně kdo chcete o muzeu vody vědět více,
klikněte třeba sem ...
TU!
Z muzea už to pak bylo domů, stále domů, ještě
támhle kešku a pak zase jedeme domů. CB jsme
týrali marně, největší část CB štěstí jsme si
zřejmě vybrali přímo na Gibraltaru.
Našli jsme příhodné odpočívalo
ještě ve Francii, kousek před Švýcarskem.
Vynosit věci, nachystat spaní, něco do žaludku,
kafíčko ...
Trocha toho plánování jak to zítra pojedeme.
Švýcaři to mají zmáklý - buď dálnici nebo jiné
silnice na kterých můžete max 60. Pro dálnici
prodávají pouze celoroční známku, na vedlejších
zase máte šanci dojet k tunelu s mýtným. To musí
být vůbec na palici, když hrkáte 60kou a
dojedete k tunelu, kde utratíte skoro tolik,
jako za tu dálniční známku - jak říkám, maj to
vymyšlený.
Lebedíme si to s kafíčkem a užíváme si okolí,
dumáme zda známku koupíme nebo nikoliv.
Pozvolna se stmívalo, na odpočívadlo přijelo a
pak zase odjelo několik aut, několik kamionů a
projel jeden traktor s vlekem. Pohoděnka, už se
pomalu chystáme skočit do peří (rozuměj jít
hajat), když tu přijela škodovka, dvojka se k
nám hlásí, čeština libozvučná, odhaduji Morava.
Povídáme, navzájem předáváme zkušenosti, neboli
jak říkají amíci - čenžovali jsme know-how.
Vítejte ve Švajcu.
Lebedíme si to s kafíčkem a užíváme si okolí,
dumáme zda známku koupíme nebo nikoliv.
Přišla řeč i na Švajc, dnes jsme
to přejeli, hele, vy se tam zítra chystáte,
čirou náhodou nechtěli byste od nás za méně než
polovinu koupit neporušenou dálniční známku?
Parádička, co. Štěstí přeje připraveným - chtěli
jsme.
Teď už to vezmu hopem - snídaně, zabalit vše, co
kam patří, nádobí do bedny od samopalů, polívky
Vitana do bedny od útočných granátů, konzervy do
bedny od obranných granátů, všechno mělo svoje
místo.
Dálniční známka Švajcu nalepená, pro Francii
jsme známku neměli, pokyn navigaci tedy zněl
jasně - ve Francii po dálnici ne, teprve až
překročíme čáru, tak bychom rádi najeli do
rychlejšího pruhu ...
Navigace poslechla, spolehlivě nás vedla až do
malé vesničky, pozvolna jedeme, tohle by mohla
být celnice, ale je to tu jakési malé, nikde
žádná uniforma, no nic, popojedeme, když nás
nikdo nestaví. Jedeme a jedeme, už jsme 300
metrů na území Švýcarska a nikde nikdo.
Schováváme připravené pasy, Venca bere za volant
a že tedy začneme hledat nájezd na dálnici.
Jóóó, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Za další
zatáčkou už nás měli. Cajti. Korektní, ale
nekompromisní. Chtěli pokecat, ale na to jsme
jim neskočili. Engliš? Neumíme. Deutsch?
Nerozumíme. Asi něco chcete, co .. Co by to tak
mohlo být ...
Vyndaváme pasy, pokývnutí, tak asi jsme mu
nakonec přece jen udělali radost, protože si je
bere. Za chvilku skřípaj brzdy, další auto,
další výložky, obklíčili nás. Na rozdíl od
našich ušáků, tihle mají stále ruku na pistoli.
Zdvořilý dotaz od Fousáče, zda si může vystoupit
a zakouřit si. Zamítnuto. Dýmá tedy elektricky a
statečně to fouká z okýnka ven.
Další posily. Další marné dotazy. Driving
licenc? Venca odevzdává řidičák. Pohlavár mele
palicí, zpochybňuje podobu. Venca vyndává
mezinárodní řidičák s novou fotografií a přidává
jako bonus občanku s další fotkou. Pohlavár
posmutní - Venca je asi holt opravdu Venca.
Rysy ztvrdnou - všichni ven, vystupte si,
prosím. Opíráme se o plot, Fousatýmu je dovoleno
kouřit. Nikam nechoďte, zůstaňte, kde jste.
Rukavice, baterky, kobylky vnikly do země
zaslíbené - teda, co to kecám, normálně nám
prošácli auto. Pečlivě zkoumali například to,
zda Vencův žabikuch není náhodou zavírací nůž.
To by o něj přišel. Protože jeho rambočepel
délky skoro 30 centimetrů nebyla zavírací, je
vše v pohodě. Přihrádky, tašky, portmonky,
igelitky, pod sedačkama ... nemohlo to skončit
jinak, než - otevřte nám zadní dveře. Venca
otevírá, cajt uskakuje a s rukou na pistoli v
pozdře se ptá na bednu od samopalů. Venca se mu
směje. Nepomáhá to. Venca najednou umí
pohovořit, zřetelně jsem slyšel slovo
Kalašnikov. Otevřete tu bednu. Venca se směje.
Pak pochopí, co se po něm chce a otvírá bednu,
ve které je hliníkové nádobí, víceméně pečlivě
omyté. Všichni se smějí.
Krátký pohovor mezi hlavouny, dvakrát pohled na
již vylepenou dálniční známku, můžete se vrátit
do auta, tady máte doklady, můžete jet.
Poslední otázkou překvapili oni nás, zeptali se,
zda bylo z jejich strany vůči nám vše korektní ?
Kýváme hlavami, někteří hýkají, Venca šlape na
plyn a odjíždí od těch divných lidí.
Ze Švajcu ještě skok do
Lichtnštejnska. Keška nalezena, jede se dál.
Červená koule uprostřed - jo, takhle pěkně
barevně si v Lichtnštejnsku žijou. Ostříhané do
přesných tvarů a udržované již dlouho, je to i
na starých Google mapách. Všude čisto. Při
průchodu ulicí se z oken natahují ruce. Nechtějí
nám mávat nebo něco dát, v rukách jsou klíčky od
auta a jak jdeme ulicí, cvakají zámky, zavírají
se okna, elektronika funguje na 100%. Připadáme
si velmi vítaní, huh. Razítko do kešky a mizíme.
Švajc jsme projeli po dálnici jako rozžhaveným
drátem máslem. Dálnice byla opravdu dálnice, ne
jako u nás ta sbírka panelů od Hitlera. Fičelo
to jedna radost a netrvalo dlouho, přejíždíme do
Německa. Německá dálnice , i když měla stejného
stavitele jako naše, byla velmi pěkná, svištěli
jsme v pohodě dál. Když se začaly natahovat
stíny, začli jsme koukat po místě, kde složíme
na noc hlavy.
U dálnice sjíždíme na odpočívadlo, jo, tady by
to šlo. Z jedné strany německá dálnice, z duhé
strany letiště v provozu. Letadla starují i
přistávají, no na rachot některých dravců na
dálnici nemají. Ráno Fousatej prohlásil, že si
je jistej, že některá ta letadla to zvorala a
startovala na dálnici hned za jeho spacákem.
Zlatý špunty do uší, je to radost koukat ráno
vychechtanej na ty protažený ... kamarády.
Na odpočívadle docela provoz, dokonce tu bylo
posezení, nedaleko místo keramiky nerez, vcelku
pohoda. Vyndaváme na stůl, Venca nám nabízí
polívku z Vitany a kolínka. Cpeme se špekem,
cibulí, něco jako houska nebo veka.
Za chvíli přichází česky mluvící chlapík,
usměvavý, slovo dalo slovo, povídáme, pohodář.
Teprve po asi dvaceti minutách se dostáváme k
tomu, že jedeme s CBčkem a chlapíkovi obživnou
oči - hele tím jsem se taky bavil! Představujeme
se - naše volačky zná - jooo s tebou jsem taky
mluvil, kroutíme hlavou. Hádejte kdo to přišel
na kus řeči - pamatujete jeřábníky na CH33 v
Praze ? Tak tohle byl jeden z nich - a kdo někdy
slyšel Tády dády tády dááá, tak ví, že k tomu
patřila volačka Šotek!
Šotek vpravo ...
Šotek vlevo ... Šotkové takoví bývají. Šup sem
šup tam.
No samozřejmě - nečekané setkání vlastně starých
známých, kecalo se, povídalo se, sežrali jsme mu
šišku salámu, jemu zase zachutnal roudnický
špek, tak nafasoval při odchodu jeden na cestu -
o co nečekanější to setkání bylo o to bylo
příjemnější, zadařilo se.
Další den hopla po dálnici, a vida, už jsme v
ČR, jen telefony o tom stále nevědí, nějak málo
signálu tu měli - prej to tu je normální.
Zbývá doplnit, že jsme zastavili v hospůdce pod
Čerchovem, kde skoro česky hovořící mamá nám
dovolila zdarma načepovat trochu vody, ale jak
zdůraznila, je na nás hodná jen proto, že jsme
jí tu udělali tržbu a nechali i nějakej ten
tringelt, jináč ta voda jde přes čističku a to
taky není zadarmo, to snad uznáte ...
Vzali jsme do petek nějakej ten žejdlík a
naskákali do auta - čekal nás krpál. Šel jsem to
před časem v zimě pěšky až nahoru a kupodivu
jsem toho měl plný kecky - no autíčko na tom
nebylo o moc líp.
Kousek pod vrcholem začal ukazatel teploty vody
předvádět, kam až se může doprava natočit - no,
zastavili jsme a dali autu pauzičku.
Naši borci vyrazili zdolat vrchol po svých -
jednak,aby ulehčili autu při rozjezdu a druhak,
aby otevřeli bránu a nebylo třeba stavět
podruhé.
Není nad to bejt zase doma, v Čechách (jóóó já
vím, měl bych napsat správně v Česku, ale nějak
mi to nejde přes jazyk, Čechy mi zní líp, než
Českcho ...). Takhle "pěkně" načančanej kopec
jsme neviděli nikde, ugh (jasně že ironie - kdo
na Čerchově byl, ví, jak se budovy rozpadají a
jak to tam vypadá).
Pozvánku u vjezdu jsme si nastudovali a pozvání
nakonec přijali ...
Od brány k cílovému místu to byl už jen kousíček
...
Vyházet materiál, postavit ležení - hele, šlo to
automaticky, skoro samo, nějak bylo natrénováno
...
Nechali jsme vše ležet ladem a šli se kouknout
na rozcestník ...
Jedna šipečka ukazovala i směrem k občerstvení,
tak jsme zapadli a nějaké polkli. Zavíralo se
brzy, už v 17 hodin, ale nevadilo, dali jsme si
ještě prohlídku místních pamětihodností :
V tom dřevě by zahraniční turisté tipovali
nejspíš zásobník vody, ale jak mi místní
sdělili, není tomu tak. Občas tu prý je slečnu
Tamaru docela slyšet a to i přesto, že prý je
jinak velmi pasivní, ale kdo ví, třeba to jsou
jen řečičky ...
Rozhledna na Čerchově byla v permanentním
provozu, turisti toho vejšlapu neměli dost a tak
ještě běhali na ochoz a dokonce za to i platili.
Když přišli dolů, byli splavení a říkali "Na ja,
šén ..."
Odpolední vedro začalo padat, přišel čas
polknout něco méně tekutého ...
Vy jste zvyklí, ale my měli po dvou týdnech zase
ten echt pravej jihočeskej CHLEBA. Hele, dobrej
byl.
Z lednice jsme si k tomu zakousli i ten tekutej
a bylo dobře...
Když už se zdálo, že přichází podvečer a u CB se
také ozývalo méně a méně zájemců, vypadalo to na
odpočinek, ale nakonec z toho sešlo - přijel
usměvavý pán s paní - Jindra Meclov.
Chvíli se povídalo a plánovalo, pak návštěva
odjela a my nachystali spaní. Přidávám ještě
poslední deník výpravy - tentokrát už odraz ani
jeden, vše direct z Čerchova:
Závěrem co k celé výpravě dodat - bylo to
intenzivní, bylo to náročné a hlavně - byly to
moc prima tři týdny !
Počasí nám vcelku přálo, měli jsme štěstí na
lidi, dařila se velmi dlouhá až kuxusní spojení
na CB - a mít spojení přes 2000 km v češtině, to
se nepovede každý den, že jo.
Trampoty samozřejmě nějaké byly, ale poradili
jsme si. Nakonec jsme zjistili, že i s částečným
chlazením se dá vyjet krpál do výšky dva a půl
kilometru nad moře, že voda není nezbytně nutná
každý den, že spotřeba mýdla při tomto způsobu
cestování není veliká a že chleba, tak jak ho
známe my, v mnoha zemích Evropy nejspíš vůbec
neznají ...
Poděkování patří všem těm, kdo monitorovali
pásmo a jak nás zaslechli, už o tom dávali
vědět, tamtamy fungovaly bezvadně. Díky všem,
kdo se uměli ozvat rovnou volačkou, leckdy to
bylo v tom rušení vše, co jsme pobrali. Díky
všem, kdo jste s námi měli spojení, asi neřeknu
nic překvapivého - QSL lístek se již vyrábí.
Očekáváme, že kdo s námi spojení udělal, si v
Holicích o lístek řekne.
S poděkováním nesmím zapomenou ani na Tomáše
mobil Roudnice - tentokrát nejde o jeho
zásobování expedice špekem, který vydržel celou
cestu, kdepak - poděkování mu patří za
zpracování a vystavení všech článků, deníků a
videí, které jsme mu v syrovém stavu přes FTP
posílali - dost to pomohlo.
No a nakonec si zaslouží poděkování i naše
protiváhy, že nás podporovaly a zásobily - krom
jiného z připravených zásob "ke svačině k
zakousnutí aspoň ten první den" jsme luxusně
žili první týden a stihli sežrat vše dřív, než
se to stihlo kazit. Věřím, že si od nás za ty
tři týdny pěkně odpočinuly a tak možná byly doma
stejně spokojené, jako my na cestách.
Co dodat - bylo dobře.
Odkaz na originály
textov a fotografií
expedície Ibéria
http://www.cbdx.cz/clanek2674-expedice-iberia-startujeme.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2683-expedice-iberia-andorra.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2665-expedice-iberia-2014.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2673-pro-lovce-iberie.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2676-horem-dolem.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2681-smer-valencie.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2679-gibraltar-cast-2.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2576-pulkou-evropy-na-cerchov.htm
http://www.cbdx.cz/clanek2675-expedice-iberia-50-km-od-bordeaux-francie.htm
http://www.cbdx.cz/seznam0count10cislo-1.html
Exp. Iberia završila
svoje putování
napříč Evropou
Expedice Iberia 2014
Projeli jsme 8 států s Vaším radiodoprovodem
Exp. Iberia završila svoje putování napříč Evropou.
Projeli jsme 8 států a s Vaším radiodoprovodem jsme se
dostali až do zamýšleného cíle Gibraltaru. Celou cestu
jste nás
jako vždy doprovázeli a byli jste nezbytnou součástí
naší cesty, za co Vám všem děkujeme.
A teď trochu čísel: Za celou dobu naší expedice jsme
navázali 397 spojení do ČR a SK. Největší počet QSO s
námi navázala Renata Nučice 6x a
nejdelší spojení s
expedicí
navázal Janko Palúdzka Liptovský Mikuláš 2485Km.
Mluvilo
s námi celkem 275 přátel CB.
Expedice samozřejmě pro Vás vytvořila QSL
Pokud budete mít zájem, můžete QSL získat v Holicích při
vyhlášení vítězů CB soutěží, nebo v ležení Českolipáků
na fotbalovém stadiónu po vyhlášení vítězů.
Jako další možnost, jak získat QSL, je poštou na adrese
Václav Mestl Chotěšov 160 33214. V tomto případě musíte
k žádosti o QSL do obálky přiložit obálku se známkou a
zpáteční adresou. Tato možnost platí již od dnešního dne
t.j. 6.8. 2014.
Tak a to je opravdu všechno. Ještě jednou Vám všem
děkujeme za zájem o spojení s námi a těšíme se napřesrok,
budeme-li zdrávi, opět z nějakého toho zapadlého kouta
té naší
zeměkoule.
73 pevné zdraví a mnoho úspěchů Vám přejí:
Venca Chotěšov, Honza Sulejovice,
Bohouš Č.Lípa a Fousáč Vinice
Fotogaléria nafotená expedičníkmi
Bohouš Česká Lípa
Honza Sulejovice
Fousáč Vinice Plzeň
Spracoval ju: Fousáč Vinice Plzeň
První část fotogalerie,
nazvaná Z Havranu na Gibraltar, zahrnuje odjezd z České
republiky, průjezd Německem, Francií a Španělskem až na
hraniční přechod na Gibraltar.
Exp. Iberia 2014_part 1_Z Havranu na Gibraltar
http://cbfousac.rajce.idnes.cz/Exp._Iberia_2014_part_1_Z_Havranu_na_Gibraltar
Druhá část
je věnována Gibraltaru.
Exp. Iberia 2014_part 2_Gibraltar
http://cbfousac.rajce.idnes.cz/Exp._Iberia_2014_part_2_Gibraltar
Závěrečná,
třetí část,
mapuje zpáteční cestu Španělskem, Andorou,
Francií, Švýcarskem, návštěvu Lichtenštejnska, průjezd
kouskem Rakouska přes Německo domů do Čech
a končí na Čerchově.
Exp.
Iberia 2014_part 3_Od Gibraltaru na Čerchov
http://cbfousac.rajce.idnes.cz/Exp._Iberia_2014_part_3_Od_Gibraltaru_na_Cerchov
Originál:
http://www.cbdx.cz/clanek2698-fotogalerie-z-expedice-iberia-2014.htm
