Táto
stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows
1250.
Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet
Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1080x1024
pixelov
Pokračujeme Francií, pár spojení...
I těch pár spojení potěšilo. Šance na spojení
odrazem tipujeme budou ještě tak zítra, max.
pozítří. Ale jeden nikdy neví, žejo.
La GROTTE DE NIAUX
Obrovský jeskynní systém, v nejzadnější části
dobře viditelné nástěnné malby od
praprapralidiček. V celém komplexu pod zemí se
mohou používat pouze jejich schválené svítilny,
světlo zde zavedené do jeskyně jako je třeba u
nás na Macoše nemají, počet návštěvníků je zde
omezen. No a samozřejmě se zde nesmí fotit,
takže zprostředkovaně jeden snímek s kopiemi
kreseb z venkovní informační tabule:
Už parkování je stylově v jeskyni, mají to tu
načančané, je tu i malá vyhlídka, z ní je po
okolí vidět dost daleko i hluboko, do údolí.
Zatímco Fous a Sulej riskovali kejhák pod zemí,
my s Vencou jsme se pokoušeli chytit wifinu z
městečka pod námi. Marně, ale zabavilo nás to na
skoro stejně dlouho, jako borce podzemí.
Pak jsme popojeli, našli dobré parkoviště se
stoly a lavicemi.
Jak vidíte, antenu stavíme vždy, ne vždy se
zadaří. Tady se ovšem pár spojení před bouřkou
přece jenom povedlo, byla to radost.
Příprava na noc se vyplatila, večer přišla pravá
letní bouřka, blesky a hromy po dvou hodinkách
skončily, deštík vydržel až do rána, skončil
chvíli předtím, než jsme vstali, pohoděnka.
Klášter FONTFROIDE
Celým názvem klášter Panny Marie z Fontfroide,
je cisterciátské opatství poblíž
jihofrancouzského města Narbone. Bylo založeno v
roce 1093 původně jako benediktinské, od roku
1862 je chráněno jako historická památka.
Doplnok:
Fontfroide Abbey je jedným z miest, kde "kamene
hovoria."
Na prelome 12. a 13. storočia
dosiahol význam kláštora svoj vrchol. V priebehu
krížovej výpravy proti albigenským patril k
najvplyvnejším centrám pravoverného učenia a
pápež Inocent III. menoval roku 1199
tunajšieho opáta Pierra de Castelnau a mnícha
Raoula svojimi osobnými legátmi v boji proti
heretikom. Vojnové ťaženie na začiatku 13.
storočia znamenalo pre kláštor prerušenia
stavebnej činnosti, ale po uzavretí mieru v roku
1229 výstavba opäť pokračovala. Kostol z roku
1146 bol renovovaný a vyzdobený veľkým kruhovým
oknom, krížová chodba bola zaklenutá a jeho
severná galéria zvýšená o poschodie. V roku 1348
zasiahla aj Frontfroide čierna smrť, pri
ktorej zahynuli tri štvrtiny mníchov. Od tej
doby ich počet už nikdy nebol väčší.
Rozárium s kostolom v pozadí
V roku 1334 bol Jaques Fournier,
bývalý tunajší opát a neskorší biskup v Pamiers
a Mirepoix zvolený pápežom ako Benedikt XII.,
v poradí tretí Avignonský pápež, nechal vystavať
najstaršiu a v prísne cisterciánskom duchu
vykonanú časť pápežského paláca v Avignone.
Pravdepodobne za pôsobenia tohto opáta na
počiatku 14. storočia bola južná strana lode
rozšírená o päť kaplniek štvorcového pôdorysu.
Opátstvo hralo významnú úlohu ešte v 15. storočí
v čase veľkej schizmy. Kvôli rastúcemu
bohatstvu a miešania sa do svetských záležitostí
už od 13. storočia strácal kláštor svojho
pôvodného prísneho cisterciánskeho ducha. V 17.
a obzvlášť v 18. storočí prebehli početné
prestavby a stavebné úpravy. Dormitorium
laických bratov bolo prestavané na časť pre
návštevy a obytnú časť pre opáta, vznikla
oranžéria vo vnútornom dvore, boli založené
terasovité záhrady a postavený nový veľký
portál.
Poslední mníchovia opustili Fontfroide v roku
1791. Kláštorné budovy prečkali Veľkú
francúzsku revolúciu bez veľkých strát. Kláštor
bol obnovený v roku 1858, kedy sa tu usídlila
malá komunita mníchov zo Senanque. Posledný
opát zomrel roku 1895 a kláštor bol definitívne
uzavretý v roku 1901.Poslední mníchovia
odišli do Španielska a budovy zostali opustené
do roku 1908. Kláštor v dražbe zakúpila
skupina umelcov a tým ho zachránila pred
schátraním. Nasledovali početné reštaurátorské
zásahy a opravy.
Vznikli nové vitráže,
umelecká kováčska výzdoba, sochy a basreliéfy na
stenách a v záhradách.
V roku 1990
bolo južne od kostola na mieste pôvodného
cintorína vybudované rozárium s viac ako 3000
ružami.
Turisti si môžu dať perfektný
obed v La Table de Frontfroide ako napríklad
filety z kačacích pŕs a Corbieres víno spolu s
pivom, ktoré sa voľakedy vyrábalo a produkovalo
v opátstve. La Table de Frontfroid, jedáleň bola
prerobená z niekdajšej stajne 1000 rokov starého
opátstva.
Atraktívne ubytovanie pre
turistov s plnou peňaženkou...
GOUFFRE DE I'CEIL DOUX
Další zastávka - přírodní zvláštnost, zajímavost.
Propast Sladké oko se nachází nedaleko města
Fleury. Zvláštnost spočívá v tom, že se zde
míchá sladká a slaná voda, jednou je víc vody
sladké, jindy zase slané ...
Zmoženi cestováním stavíme na dalším fleku, CB
stavíme tentokrát marně.
Když nejsou spojení, rozhodli jsme se přiblížit
vám další z mnoha činností naší expedice:
Pont du Gard (česky též Gardský most) je akvadukt ve Francii, který byl postaven za dob
Starověkého Říma. Je 49 metrů vysoký a až 275
metrů dlouhý.
Vzdálenost mezi konečnými body tohoto kanálu
činila 50 kilometrů. Spád celého kanálu je 15
metrů. Z toho vyplývá, že průměrný spád vody na
jednom kilometru (!) kanálu se pohyboval okolo
pouhých 30 centimetrů. Po výstavbě kanálu
přiteklo do města za den asi 20 000 m kubických
vody, což bylo dostatek pro potřeby římského
města.
Doplnok: Postavený bol pravdepodobne v
roku 19 pred Kr. za čias cisára Augusta. V 9.
storočí prestal byť používaný. V 18. storočí
bola vybudovaná cesta vedúca po najnižšej rade
oblúkov. V 19. storočí bol výrazne
rekonštruovaný. Skladá sa z troch na sebe
stojacich arkád a bol postavený preto, aby
privádzal vodu do mesta Nîmes. Akvadukt
privádzal vodu z prameňov rieky Eure pri obci
Uzès do Nîmes. Pre svoju mimoriadnu
hodnotu bol v roku 1985 zaradený na zoznam
svetového dedičstva UNESCO. (Cezmín)
Končíme někde ve vzdálenosti něco málo přes 800
km vzduchem od Plzně u odpočívadla. Na kus řeči
se tu zastavuje česky mluvící řidič velké
dodávky, který si právě udělal pauzu. Anténa
stojí, zkoušíme dávad výzvy, zatím nic, tak
uvidíme, jestli se zadaří.
