.

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

Táto stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows 1250.
Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1024x768 pixelov

Je naše kutilství užitečné, když už je vše vymyšleno?

Každým rokem když se jaro otevře a zazelenají se louky, a nás příroda vyláká ven na vycházky, tak si některé naše méně potřebné kutilské práce ponecháváme na dobu zase, až na zimu. Předpokládám že i Ty čtenáři patříš do té skupiny domácích kutilů, kteří si dávají v letních měsících závazek, že některé svoje koníčky si ponecháš na zimní měsíce, kdy vše zapadne sněhem, zamrzne, a příroda nás venku nebude lákat.
Letošní krutá zima nás donutila zůstat v teple svého domova,a pustit se do věcí, které jsme odkládali v letních měsících. Cíbíčko není všelékem pro zaplnění našeho celodenního volného času, a tak jsem se já vrhnul do takového koníčka, který není zrovna tak častý, ale může být užitečný i pro ostatní přátele či občany.
Už delší čas se věnuji moderování cíbí kroužku Ranní Sedmičky ,která pravidelně vysílá, a kterou do nedávné doby vedl náš „kapitán „ cíbíčkář Bohouš Rybná“, který pro svůj věk 86 roků se vzdal u mikrofonu. Přesto jsem se pustil do zcela odlišného, ale stejně prospěšného koníčka, který by mohl být užitečný, sloužit lidem a místním občanům.
Právě před padesáti roky, tedy v roce 1960 jsem si zakoupil amatérskou filmovou kameru 16mm, abych mohl dokumentovat vše, co se tenkrát u nás na venkově měnilo. A tak jsem se bez problémů zakousnul do tehdejšího aktuálního tématu, které tehdy v té době kolem roku 1960 bylo všude známé: “Socializace venkova“.

Jako všude tak i u nás v malé pohraniční vesničce Horní Dobrouči, se začali rozorávat meze,  začaly se stavět veliké kravíny, všechny kravičky z velkých i malých chaloupek se sváděli do velikých celků – kravínů, a mnoho jiných převratných událostí v zájmu tehdejší doby, jako veliké oslavy prvních Májů. Oslavy MDŽ, Vítání občánků a dalších akcí. Já jsem pociťoval že by to bylo dobré pro budoucnost zaznamenat. Jako jednotlivec tyto události nebylo vhodné uvádět na filmu, a tak to dostalo firmu, filmový kroužek. Jako pomocný promítač v našem biografu, v sále místního pohostinství se promítali celovečerní filmy pouze 16 milimetrové. Rozhodl jsem se zvýšit návštěvnost našeho biografu tím, že odpolední události v obci natočím, a večer poběží jako“ Dobroučské filmové noviny“. Do kamery se kupovaly cívky filmů o délce 30 metrů, na kterou se nevešlo ani celé 4 minuty dokumentu. Doposud jsem znal a měl praxi s kamerou na pérový pohon tak zvanou osmičkou, se kterou jsem dokumentoval o několik let dříve moji rozrůstající se rodinku.
Nikde jsem nechyběl, když se něco nového neobvyklého dělo, hlavně v zemědělství. U nás v obci a jistě i všude nastala převratná doba, malozemědělci přicházeli o svoji živitelku půdu a zdroj mléka. Aby do našeho venkovského kina přicházeli diváci, tak jsem občas v obci natočil určité obecní události - v délce té jedné cívky délky 30 metrů. Občas pro natočení nějaké scény jsem naložil na dvoukolák dva stojany s reflektory, a tak mě pomáhala nasvětlovat i moje manželka. Aby mohl být ještě ten samý den večer promítnuto před promítáním vlastního filmu, odpolední natočení, tak jsem musel ihned po natočení odejít domů jej vyvolat. Doma jsem měl připraveny chemikálie pro první i druhé inverzní vyvolání. Pak manželka musela v kuchyni udržovat teplotu, ve které jsem měl těch 30 metrů filmu rozvěšených, aby byl brzy usušen a zatím než se usušil, tak jsem na cívkovém magnetofonu natočil k dotyčnému filmu svůj komentář. A večer ještě před vlastním celovečerním filmem se místní obyvatelé těšili na reportáž z obce nebo přímého okolí.
Po dobu padesáti let zůstaly filmy v zapomění. Až v poslední době jsem se rozhodl, že bych mohl tyto dávné události které probíhaly právě u nás v obci Dolní i Horní Dobrouči, přinést na světlo, a ty vzpomínky pro ty kteří přežili těch padesát let, mohli si obnovit mnoho událostí té doby.
K této činnosti jsem se rozhodl už v létě ale tento měsíc únor byl k tomu jako stvořený.
K tomu aby tyto dokumenty doby mohly být použity v dnešních zařízeních, tak bylo je třeba složitou cestou překopírovat a dnes nejlépe na nosiče DVD. Už jsem se o to pokoušel asi před deseti lety, ale šlo to pouze na VHS. Pro nás amatéry bylo jasné, že jsme se pokoušeli ať to byly 8mm nebo 16mm filmy překopírovat, setkávali jsme se s velikou překážkou a to nesynchronizací obrazové frekvence záznamové kamery s obrazovou frekvencí z projektoru. A tak kdo se o to pokoušel, dobře ví, že stálost obrazu se nedal řešit amatérsky. Tehdy však filmová studia vyvinula nové technologie řešit tuto problematiku počítačově, ale nechat si svoje filmové dokumenty zpracovat v laboratoři nebylo a dosud není finančně únosné.
Začal jsem přemýšlet, jakým způsoben tento základní technický problém „synchronizace“ vyřešit. Na hlavní hřídelku projektoru 8mm a potom i 16mm promítačky jsem namontoval zařízení, které jsem doma zhotovil, a které dokázalo udržovat obrazovou frekvenci která souhlasila s frekvencí snímací kamery, a to padesátky za 1 vteřinu. Ten synchronizátor sestává ze tří permanentních magnetů umístěných na hřídeli tříkřídlé rotační clony. Naproti permanentních magnetů jsem umístil tři elektromagnety a to rozmístěných přesně od sebe 120 stupňů a napájel střídavým proudem ze sítě. Teprve v nynější době, kdy je evropská soustava energetiky pod přísným kmitočtem 50herzů je zajištěna synchronizace zařízení.
Dříve jsem zkoušel toto kopírování z filmů na VHS a to pouze v noci, kdy rozvodná síť neměla výkyvy v napětí , nebo i používal specielní stabilizátor napětí.
I když by z části tento problém synchronizace byl v amatérských podmínkách vyřešený, jsou tu další starosti které mě trápí. Tyto filmy během té doby 50ti let, nebyly uschovány v těch podmínkách jako mají laboratoře, (přesná teplota vlhkost , poloha).
Večer když doma uléhám, trápí mě další drobné problémy, jak slepit některé filmy - není lepidlo - jak odstranit staré škrábance na filmu - a hlavně jak odstranit mikroskopický prach který se během těch mnoha desítek roků usadil na filmech nebo občas protržená perforace. Podle informací, některé dnešní ojedinělé firmy dokážou takový film vyčistit a zpracovat, mají na to speciální program software, a prvních 10 minut přijde na 450Korun. Přesto jsem se rozhodl amatérsky film zpracovat – převést do digitální podoby, dát tomu podle svého výběru vhodnou hudební doprovodnou kulisu hudby, či pozadí a současně doprovodit i vhodným komentářem a titulky.
Včera dne 7. března tomu bylo právě, přesně na den 50 roků, kdy jsem v místním pohostinství dokumentoval na ten němý černobílý film místní oslavu MDŽ. Po dlouhé době jsem si zašel do naší restaurace  dát pivo a pověděl jsem panu hostinskému, jaké nosím vzpomínky na tu událost v tomto sále (kde shodou okolností jsme se setkávali i my cíbíčkáři – Ranní Sedmička, a prozradil jsem, že sebou nesu první zpracovaný dokument dávné doby, a to na DVD. Když po chvíli se rozsvítila v místním lokále pohostinství obrazovka, všichni hosté u svého piva nemohli uvěřit, že se dochoval filmový materiál z té doby, a jak tenkrát před 50 lety žila naše obec.

A mě čeká zpracování dalších dokumentů z té doby.

 Jan Dobrouč

Na foto vidíte:
V pohostinství na televizoru
Shotovování pohyblivých titulků pro film
Ukládání filmu na VHS
Seřizování paralaxy
Synchronizátor