Když jsem popisoval, jak jsem ke kabelu
přišel a jak jsem jeho hodnoty zkoumal, musel tomu všemu
logicky předcházet úklid v mé pracovně. No ona to není
ani tak pracovna, jako odkladiště věcí, o kterých se
většinou mylně domnívám, že by se snad v budoucnu mohly
hodit, ale mám tam stůl a na něm zázemí pro bastlení.
Tedy měl jsem, proto jsem musel nejdřív uklidit, abych
si udělal místo na hraní si s tím kabelem.
No a tím se dostávám k meritu věci. Krom hromady různých
bazmeků, pro které jsem neviděl žádnou další budoucnost,
byla vyselktována slušná hromada součástek. Spousty věcí
pohltila bezedná jáma kovošrotu, která však vynesla i
nemalou korunu zdaleka převyšující spotřebu pohonných
hmot při cestě do věčných lovišť kovových. Ale těch
součástek byla opravdu hromada, přesto že jsem vyházel
ty zjevně nepoužitelné a pak i ty už alespoň jednou
použité. Přesto vyvstala až skoro Nerudovská otázka -
kam s nimi?
Jak si možná někdo všiml, vystavil jsem někdy v únoru
2015 inzerát s nabídkou odkupu těchto součástek.
Nesetříděných, tak jak jsem je měl. Možná až naivně jsem
se domníval, že se zvedne ohromná vlna zájmu. Nemít já
takovou hromadu, tak bych o ní rozhodně zájem projevil.
Ale pak se mi ozval kolega z práce s otázkou proč to
prodávám, že dětí v Domově dětí a mládeže v Děčíně
nemají žádného sponzora na součástky a určitě by se jim
to mohlo hodit. Jak mi pak bylo sděleno, většina DDM
mají za sponzora nějakou školu, firmu či jinou peněžně
neomezenou instituci, ale ten náš Děčínský DDM má jen
opraváře televizí... Jak smutná budoucnost děčínských
bastlířů.
Nejprve jsem si tedy přímo v DDM ověřil, zda by o takové
součástky byl zájem. Byl jsem informován, že
elektronicky zaměřený mají kroužek robotiků a ujištěn,
že zájem rozhodně je. Tak jsem součástky naložil, odvezl
a předal k rukám jednoho z učitelů.
Pak už se součástky dostaly do rukou dětem a to jejich
nadšení nemá slov...
U některých součástek to chvílemi vypadalo, že tápou a
hledají možnost jejich využití. V tomto případě to byl
kondenzátor na filtraci napětí do zdrojů z produkce
národního podniku Tesla.
Alespoň poznají, z čeho se stavělo když mi byli v jejich
věku a zároveň si tím vysvětlí, proč byla všechna
elektronická zařízení dřív tak veliká.
Takže tím, že jsem si pořídil neznámý kabel k anténě
jsem byl donucen konečně si uklidit (neustálé odkládání
úklidu způsobovalo postupné ale nezastavitelné
zvětšování hromad s dočasně umístěnými předměty). A díky
tomu se tak může dál rozvíjet zájem o elektroniku
všeobecně u našich dětí - naší budoucnosti.
Všechny děti na fotografiích jsou z kroužku robotiky při
DDM v Děčíně na Teplické ulici a jen doufám, že se
nejenže udrží tento kroužek, ale do budoucna přibude
třeba další kroužek radioamatérů a dalších technických
oborů...
